Koncem léta jsme si prošli krásnou hřebenovku Malé Fatry, která nás uchvátila. Když pak shodou okolností navrhl kamarád Malou Fatru i pro náš tradiční silvestrovský trek, shodli jsme se na tom, že je to vlastně perfektní nápad, a že tohle slovenské pohoří rozhodně stojí za to si zažít i v zimě a ve sněhu. Protentokrát jsme ovšem zvolili jednodušší variantu směrem ze Strečna na Poludňový Grúň, kterou jsme si rozplánovali na pohodlné tři dny.
Den 1. - Dokopečka do kopce
Trasa: Strečno - Chata pod Suchým
Délka: 7,1 km (4 hodiny)
Převýšení ↑720 m ↓16 m
Náročnost: 3/5
Protože letošní vánoce byly na blátě, strachovali jsme se, že stejně pochmurně dopadne i náš silvestrovský trek. Naštěstí se ale počasí umoudřilo a tři dny před příjezdem začal padat sníh. Ze Strečna jsme tedy mohli vyrazit po červené příjemnou procházkou zasněženou krajinou - tři a půl kilometru prakticky po rovině přes Nezbudskou Lúčku. Od rozcestníku "Podhradské," kde se stočíte ostře doprava do kopce však už začíná náročnější výšlap prvního dne.
Hned v úvodu této části treku můžete navštívit menší zříceninu Starý Hrad, která se tyčí v kopci nad hladinou Váhu. Zřícenina je zachovalá, a když se vysápete až nahoru, zjistíte, že se v ní dokonce nachází i několik místností. Z toho důvodu často slouží jako nouzové nocoviště pro romantiky na malofatrovské hřebenovce (ale pozor přespávání v národním parku je ale zakázané).
Po kochačce v hrádku už vás čeká cesta dál vzhůru po červené úzkou cestičkou lesem jen a jen nahoru. Je to docela makačka a doporučujeme nasadit rychlomačky, cesta se totiž pořádně klouže. Než dorazíte k cíli, majestátné Chatě pod Suchým, docela se zapotíte. Tam vás už ale čeká odměna v podobě hořících kamen, báječného jídla a hlavně borovičky. Na Chatě pod Suchým se také můžete stejně jako my ubytovat. Doporučujeme, ale rezervaci udělat předem. Chata nemá noclehárnu, takže ubytování tedy připadá v úvahu pouze v pokojích, ušetřit se ale dá, pokud nevyužijete místní povlečení a zvolíte vlastní spacák. Extraspořivá a navíc drsňácká varianta je také u chaty (po domluvě s chatárem a za symbolický příspěvek) postavit stan.
Co se týče vybavenosti je chata oproti jiným na slovenských horách velice pohodlná a najdete v ní všechno (světlo, elektřinu, tekoucí vodu i splachovací záchod pro ubytované). Mějte ale na paměti, zvlášť pro nabíjení telefonů, že po desáté hodině nastane noční klid a v celé chatě vypne chatár elektřinu. Pro aktuální kontakty a ceny doporučujeme navštívit stránky chaty: www.chatapodsuchym.sk.
Den 2. - Hledání stop ve sněhu
Trasa: Chata pod Suchým - Chata pod Chlebom
Délka: 10,8 km (8 hodin)
Výškový profil: ↑995 m ↓648 m
Náročnost: 4/5
Po vydatných raňajkách jsme opět vyrazili na cestu. Čekal nás první vrchol hřebenovky Suchý a krásné převýšení 400 metrů na necelých dvou kilometrech. Sněhu o poznání přibylo a přidal se i kousavý vítr a mračna. Před námi si to štrádovala hlučná partička několika turistů a my byli trochu otrávení z toho, že by s námi měli jít celou cestu a kazit nám výhledy. Když se proto v Příslopu pod Suchým vydali suverénně na uzavřenou žlutou trasu stálo nás malinko přemáhání, upozornit je, aby se vrátili, že se vydávají do lavinového terénu. Naštěstí jsme ale poslechli svoje svědomí a odměnou nám bylo, že na vrcholu Suchý to skupinka otočila úplně jinam, na nás zbyla úplně volná malofaterská hřebenovka, a navíc se z pod mračen začalo klubat sluníčko. Tímto ještě jednou upozorňujeme, že velká většina žlutých (zkracujících) značek na hřebenovce je přístupná jen v létě, v zimě na nich hrozí laviny (zvlášť v počasí, které jsme měli my) a nepočítejte tedy s nimi při plánování treku.
Z vrcholu Suchý, kde pořádně foukalo, jsme se vydali po červené (pozor v zimě značky neuvidíte, tak s sebou raději kompas nebo mobilní telefon s mapou) dál malofaterskou hřebenovkou. Přiznám se, že z následující části jsem měla největší obavy, čekal nás přes Bielé Skály a Stratenec skalnatý terén, a co jsem si pamatovala z léta ani tehdy to nebyla žádná legrace. My měli ovšem tentokrát štěstí protože napadlo hodně sněhu, v případě ledu a horšího počasí by se ale na tento úsek mohly hodit mačky, lano a cepín.
Nejhorší úsek byl tedy za námi. Alespoň jsme si to po zdolání Stracence všichni mysleli a před námi se odvíjela slunečná, i když mrazivá cesta sněhem na Malý Kriváň. Povlával vítr, byla to docela makačka, ale s výstupem se nám otevíral impozantní pohled dolů na všechny zdolané vrcholy a na Martin pod námi. Na Vrcholu Kriváně pak jen nezbytná vrcholová fotka a honem dál po cestě, už tak jsme byli zmrzlí na kost.
Když v ten moment cesta, resp. úzká stezka vyšlapaných stop, které jsme dosud následovali, zmizela. Během okamžiku se nebe definitivně zatáhlo a kolem se rozvinula hustá mlha - a nastala příslovečná "bílá tma," kdy opravdu nebylo možné rozeznat zemi od nebe. Pochopili jsme, že závěrečný úsek, o kterém jsme si mysleli, že bude tím nejjednodušším, bude naopak nejtěžší. Brodili jsme se hlubokým sněhem, hledali cestu pomocí mapy a z hodinové trasy se vyklubal pochod na mrazivé tři hodiny. Padla tma a naše skupinka sedmi statečných si to jak bludičky s čelovkou razila dál ledovou krajinou. Na tomto místě, mechanicky našlapujíc jedna noha za druhou, jsem si vzpomněla na svůj první zimní trek a na to, jak zoufale nepřipravená jsem tehdy oproti dnešku byla. Tehdy jsem si po velmi krušné zkušenosti uvědomila, že bez čelovky po ruce a bez návleků na boty na zimní trek už nikdy nevyrazím, ať si říká kdo chce, co chce. A je to taky základní část výbavy, kterou za sebe na zimní trek vždy doporučuji. Nikdy totiž nevíte, kdy dorazíte a jak hluboký sníh bude "tam nahoře."
Cestu jsme zvládli. A u paty Velkého Kriváně se dokonce znovu roztáhla obloha a objevily se hvězdy. Nejvyšší horu Malé Fatry jsme pro tentokrát vynechali, i tak by z ní už v té tmě nebyl žádný výhled a sil nám nezbývalo. Čekaly nás poslední 2,3 kilometry z kopce. Přesto po všech zážitcích toho dne, už to pro nás byla naprostá pohoda. A když se před námi objevila Chata pod Chlebom s báječnými chatárkami, nadšeně jsme ze sebe shodili všechno vybavení a oslavili šťastný příchod ve zdraví rundou borovičky s horcem. Všichni jsme se shodli na tom, že přestože to bylo velmi náročné, stálo to za to.
Den 3. - Finále s výhledem na Rozsutec
Trasa: Chata pod Chlebom - Poludňový Grúň - Štefanová
Délka: 8,5 km (4,5 hodiny)
Výškový profil: ↑304 m ↓1076 m
Náročnost: 3/5
Ráno na chatě pod Chlebom bylo nádherné. Z povaly, to je noclehárna pod střechou, kde se můžete pohodlně vyspat na matračce, pokud máte vlastní spacák (více: www.chatachleb.sk) , jsme hned ráno vystoupili do krásného svítání. Obloha byla jasná jen v údolí se vznášel lehký opar, bylo jisté, že dnešní část treku absolvujeme narozdíl od minulého dne v prvotřídním slunečném počasí. Posílení báječnou snídaní od paní Chatárky jsme se vydali zpět údolím k zimní cestě na Chleb. I tady si dovolím upozornit, že žlutá (zkratka) směr od Chaty pod Chlebom na hřeben je zavřená, protože se jedná o lavinový svah. Vrcholu Chleb se tedy v zimě nevyhnete. Byla by to stejně škoda. Nahoře vás bude čekat krásný výhled dolů do údolí, a pokud budete mít dobré počasí jako my, potěší vás i výhled na celou hřebenovku s majestátným Rozsutcem v dálce.
Tímto směrem je hřebenovka velmi pohodová. Cesta se postupně svažuje z kopce a za dobrého počasí by měla být prochozená, protože trasu Chleb - Poludňový Grúň si nezřídka vybírají batůžkáři z lanovky pod kopcem. Poslední část treku jsme si tedy vyloženě užili. Příjemnou procházku jsme navíc od Poludňového Grúně dolů korunovali sjezdem po sjezdovce dolů "poprdeli" (Dvěma členům naší výpravy, kteří s sebou celou dobu na kopec táhli na batohu připevněné lopaty, jsme se přestali smát a v ten moment jsme jim vyloženě záviděli) Pod kopcem pak už jen cílové pivko v Chatě na Grúni a finální půlhodinka dolů z kopce po modré na parkoviště ve Štefanové jako závěr celého třídenního treku už byla jen třešnička na dortu.
Hřebenovku Malé Fatry jsme určitě nešli naposled. Malá Fatra je překrásná, nepříliš náročná, zvlášť pokud se rozloží na více dní. A s klidným svědomím ji tedy všem doporučujeme!
Doporučená výbava na trek:*
- čelovka
- návleky
- hůlky
- rychlomačky
- sněžnice
- zimní spacák
- zimní karimatka
- vak pro přežití (kvůli krizovým situacím)
Comentarios