Vzhledem k tomu, že rok 2019 je pro nás rokem šetření na další velké dobrodružství, krotíme svoji cestovatelskou vášeň drobnými výlety po Česku a okolí. Začátek července jsme se rozhodli zajet do Krkonoš, a aby to bylo trochu něco nového, vybrali jsme si pro výlet Polskou stranu.
Délka: 26 km (6 hodin)
Malebnost 4/5
Náročnost: 3/5
Hospod na cestě: 5
Výdaje: 6 Zł - vstup do nár. parku
Nepřiznala jsem to ani Obrjenovi, ani dvěma přátelům, co vyrazili s námi, ale výlet jsem vybrala spíše náhodným klikáním po barevných cestičkách na mapách. Věděla jsem s jistotou akorát místo odkud vycházíme, a že se chci zastavit na Úpském rašeliništi a Luční Boudě. Protože projít kolem Sněžky a nevylézt na ni by byla ostuda, musela cesta samozřejmě vést i na ni. Teď zpětně se ale musím pochválit. Trek celý byl asi na 26 km a stihli jsme ho asi za 6 hodin, a to jsme na každém rohu zastavovali k focení.
Vyrazili jsme z Horního Karpatze přímo od kapličky Wang, kde jsme také v okýnku uhradili každý jednodenní vstup do národního parku. Vstup do Krkonoš z Polské strany se totiž platí a jednodenní vstupné vyjde na 6 Zł. Výhodou je, že můžete zaplatit kartou. Vyhýbat se placení rozhodně nedoporučujeme. Po cestě samotné nás totiž potkaly hned dvě kontroly, a to jsme vyrazili ve všední den.
Vydali jsme se pak přímo nahoru do kopce lesem po modré značce. Na začátku nám trochu zatrnulo, protože namísto malebné lesní cestičky nás čekala kamenná silnice, po které během našeho výstupu prohrčela asi dvě auta. Naštěstí jsme se asi po třech kilometrech konečně ocitli na příjemné lesní cestě. Čekal nás výlet lesem a kapradím, s krásným výhledem na Sněžku v dáli a na černé skály v horách přímo nad námi. Nejhezčí částí cesty pak bylo ledovcové horské jezero Mały Staw, kolem kterého se cesta stáčela nahoru k hřebeni.
Horskou chatu nad Małym Stawem jsme si vybrali pro svoji první pivní zastávku. Veliká dřevěná chata s názvem Strzecha Akademicka nabízela příjemný starodávný interiér, dobré pivo a luxusní, velmi hutnou gulášovku (doporučujeme jednu tak pro dva normální jedlíky)
U této chalupy se naše lesní cesta také opět setkala s širokou "dálnicí" na Sněžku, proto jsme se rozhodli trochu sejít z cesty, ztratit výšku a silnici obejít po žluté a černé a pokračovat k vrcholu oklikou. I tak jsme ale brzy dorazili ke konci Polské lanovky, kde se k nám připojila spousta polských turistů a z příjemného treku byl zase pořádný turisťák
Výstup na Sněžku samotnou je z Polské strany rozhodně hezčí než z té České, namísto nekonečných schodů se totiž jedná o řetězem lemovanou skalní cestičku se dvěma výhledovými body. Vrchol Sněžky, ale za moc nestojí. I ve všední den jsme potkali spoustu turistů, a celý vrchol působí jako plácek s hromadou kamení, kde si každý kdo došel svých 15 kroků z lanovky jednoduše musí dát svoje "vrcholové" cigáro. Tři stavby uprostřed, z nichž každá má svůj vlastní architektonický styl (kaple sv. Vavřince, polská observatoř a česká Poštovna) jsou tou poslední pomyslnou pěstí na oko.
Dlouho jsme se tedy nezdrželi a dohopkali zpět pod vrchol do Obřího sedla. Odtud nás již čekala krásná Schustlerova cesta (modrá značka) po dřevěných chodníčcích podél krásně rozkvetlého Úpského rašeliniště. Pokud se někdy ocitnete na Sněžce, rozhodně doporučuji si tuto krátkou cestičku projít. Je dlouhá asi 2 km a rázem vás překvapí proměna celé krajiny. Na chvilku vás dokonce může přepadnout pocit, že vůbec nejste v Krkonoších, tak dramaticky se celý ráz krajiny přemění. Nejvíc patrné je to pak samozřejmě na podzim, kdy se celé rašeliniště zbarví do zlato rezavé barvy, a o to víc krajina kontrastuje se zelenými lesy Krkonoš.
Schustlerova cesta vás zavede k obrovské horské chatě Luční Bouda. Tu rozhodně doporučuji nevynechat. Luční Bouda na mě vždycky působila trochu hororově, veliká černá dřevěná budova hrozící se uprostřed pláně ve mně tak trochu vždycky evokovala hotel Overlook z Kingova hororu Osvícení. Nepomáhá tomu moc ani vstup do haly, která působí úplně opuštěně. Ve druhém patře vás už ale čeká moc příjemná restaurace, kde moc dobře vaří. Luční Bouda má navíc vynikající Pivovar (pivo Paroháč) a vlastní pekárnu. Oboje doporučujeme vyzkoušet.
Z Luční Boudy jsme pak pokračovali po žluté zpět do Polska a dále pak doleva po červené. Červená cesta Česko-Polského přátelství nás znovu zavedla k výhledu na jezero Mały Staw a kousek dále i na Wielky Staw, tentokrát ovšem z hřebene. Tahle změna perspektivy za to rozhodně stála (Fotku i s výhledem na Sněžku můžete vidět hned v úvodu článku). Z hřebene je navíc daleký rozhled na širé a ploché Polsko.
Asi po třech kilometrech u Poledních kamenů jsme pak malebnou hřebenovku opustili a vydali se dolů po žluté. Kamenitá stezka lesem, střídala dřevěný chodníček rašeliništi a provedla nás skalním uskupením Pielgrzymy (Poutníci). Obrjen se těšil do vířivky, takže jsme se moc nezdrželi, trpělivým ale doporučuji se tam trochu porozhlédnout. 20-25 metrů vysoké žulové skalní bloky mezi kterými vedou vyšlapané cestičky působí trochu jako skalní hrad a mají rozhodně zajímavou atmosféru. Jednalo se taky asi o poslední zajímavost celého výletu, protože žlutá a modrá značka nás po chvilce zavedli zpět k začátku naší trasy, ke kapličce Wang a tedy i na konec samotného výletu.
Kommentare